Malování portrétů akvarelem

Malování portrétu akvarelem vyžaduje detailnější seznámení s touto skvělou technikou. Je prý jednou z nejobtížnějších malířských technik a to z důvodu, že už se nemůže tak snadno opravovat jako například obraz malovaný olejovými barvami, kde si můžete nanést tolik vrstev kolik jen plátno unese. :-)

Když namalujete něco špatně, můžete se ještě pokusit vymýt barvičku vodou a vysát štětcem nebo hadříkem, ale pokud to uděláte několikrát, struktura papíru se může poškodit, další vrstva barvy se vám může rozpít, nebo se také na papíře vytvoří flek. Proto je velmi vhodná příprava před malováním – rozvrhnout si dobře obraz, použít maskovací kapalinu, nebo vosk na místa, která mají zůstat bílá.

Hlavním předpokladem úspěšného portrétu je podoba. :-) A dále způsob zachycení malované osoby. Portrét by měl vystihovat nejen fyzickou podobu, ale také obraz nitra malované osoby.

Světlo a stíny

Velmi důležitým kritériem, ať už při malování portrétů, nebo jiných obrazů je světlo a stín, který modeluje tvář. Pokud se maluje portrét podle fotografie, která je pořízena za svitu zářivky, nebo ostrého slunka, výsledná světla a stíny si musí malíř domyslet a to není zrovna ideální. Fotografové mají k dispozici několik systémů k osvětlení objektu (specifické rozmístění světel v ateliéru), které mají i různě pojmenované. Když jsme zkoušeli experimentovat s tímto rozmístěním světel, nejhezčím dojmem co se týče nasvíceného objektu mělo osvětlení zvané „rembrandt“ – pojmenované podle slavného nizozemského malíře Rembrandta van Rijna z barokní éry, který tohoto osvětlení hojně používal k malování svých obrazů a portrétů. Fotografové mají dokonce k dispozici tzv. flashmetr, se kterým měří intenzitu dopadaného světla. Ale myslím, že člověk, zvláště pokud se věnuje těmto uměleckým oborům, by měl mít určitý cit a dokázat dobře odhadnout správné a zajímavě působící nasvícení modelu. A také nasvícení pouze jedním či dvěmi světly lze dosáhnout velmi zajímavých efektů.

Oko – do duše okno

Důležitým momentem při malování obličeje jsou oči. Rozmístění a velikost jsou zásadní pro výslednou podobu portrétu. Oči malované osoby si malíř může doladit podle svého vkusu, může jim dodat například na velikosti, aby výsledná osoba vypadala krásněji, může dodat na hloubce a inteligentním výrazu.:) Z očí vyzařuje energie dané osoby, proto je výraz tak důležitý.

Malovat portrét = umět se dívat

Ze začátku je nejlepší pozorovat celkový vzhled osoby, jak na Vás působí. A přitom si rozvrhovat svůj budoucí portrét, dělat si nejdříve náčrtky. Umět se dívat je základním předpokladem k úspěšnému portrétu. Nejednou můžete zjistit, že malujete a malujete, snažíte se a děláte různé detaily a teprve po dlouhé práci uvidíte, že ve skutečnosti je malovaný objekt úplně jiný, než ten váš namalovaný.:-) Stává se to z nedostatku trpělivosti a pozornosti.

Načrtnutí portrétu

Náčrtky budoucího portrétu se dělají nejlépe tužkou, popřípadě uhlem, záleží jakou technikou bude obraz malovaný. Při malování akvarelem je ideálním načrtávadlem obyčejná tužka, nejlépe středně tvrdá, nebo měkká. Při malování portrétu olejovými barvami záleží na podkladu - kterým může být plátno nebo dřevěná deska. Na tyto podklady můžeme malovat uhlem, nebo naředěnými barvami.

Dříve, než malíř obraz namaloval, obvykle si dělával spousty a spousty náčrtků, to bohužel v dnešní rychlé době není úplně možné, lidé chtějí většinou okamžité výsledky... Proto například malíři portrétů kteří pracují na ulici jsou stále v oblibě. Malují portréty podle naučených triků, a ty potom působí jeden jako druhý.

Způsoby malování portrétu

Portrét můžeme začít malovat tak jak nám to vyhovuje, asi existuje nějaké univerzální pravidlo, ale tím se řídit vůbec nemusíme. Základním momentem je správné rozvrhnutí proporcí – od nich se odvíjí celkový dojem a podoba portrétované osoby. Správné umístění a rozpal očí, nosu a úst je rozhodující, proto je opravdu nejdůležitější umět se dívat a v klidu pozorovat.

Tipy pro malování

Pozor na zcela bílé zuby a oční bělmo.

Pokud necháte zuby úplně bílé - beze stínů - budou působit nepřirozeně, stejně tak oční bělmo by se mělo lehce vystínovat.

Vymývání barvy - odlesky a světla

Tento trik patří v akvarelové technice téměř k "dennímu chlebu". Po zaschnutí obrazu namočíme štětec v čisté vodě a vysušíme, necháme štětec pouze lehce vlhký. Přetřeme zaschnutou plochu na obrazu, tím nám barva lehce zvlhne a dalšími tahy štetce a vymýváním ve vodě odstraníme barvu.

Maskovací kapalina - kreslící guma

V akvarelové technice je velkým pomocníkem maskovací kapalina - kreslící guma - je to jakási hmota se čpavkem, která se po zaschnutí změní v gumu. Nanáší se před malováním obrazu na místa, která mají zůstat bílá. Nakonec se dá snadno odlepit. K odlepení Vám nejlépe poslouží obyčejná guma, kterou zamaskovaná místa jednoduše odstraníte. V případě, že kreslíte kombinovanou technikou - tužka a akvarel - k odstranění je nejlepší špendlík, nebo pinzeta, samozřejmě proto abyste si nerozmazali obrázek. Pokud nemáte tento prostředek, můžete použít vosk. Sice není tak přesný,za to ale dává obrazu ledabylý, uvolněný dojem.

Vymytí již namalovaného obrázku

Toto se vztahuje spíše k malování krajinek a abstrakcí, než k portrétu. Pokud se Vám stále obraz nelíbí a už nevíte co s ním, občas pomůže když strčíte celou čtvrtku pod tekoucí kohoutek studené vody, barva se trošku vymyje, a obraz může nabýt nezvykle přívětivého výsledku.

Malování stínů

Základem je nechat vždy zaschnout původní vrstvu barvy, než začneme přidávat další. Štětec umyjeme ve vodě, vysušíme lehce a nabereme trochu barvy, jako je ta na obrázku (v ploše, kde budeme vytvářet stín).Lehkými několika tahy štetce vytvoříme stíny. Musíme však dávat pozor, abychom tím nevymyli vrstvu barvy na které vytváříme stíny. Chce to praxi a trpělivost. :-)